Proč jste vstupoval do politiky, jaký byl váš cíl a jak se vám podařilo jej naplnit?
Pro mě to byla samozřejmost, měl jsem za vzor tatínka. Současně je pro mě důležité, že se mohu zapojit do společnosti a něco měnit. Nemám rád tlachání u piva, rád pro věci něco dělám. Cílem bylo podílet se na dění okolo mě a pomáhat těm, kteří nemají odvahu se pustit do bojů. Paradoxně mohu nyní pomáhat lidem i mimo politiku, protože vím, jak to funguje. Na vše zkrátka není potřeba politická moc.
Zcela jste rezignovali na privatizaci bytů, i když tvořila jeden z pilířů vašeho volebního programu. Proč?
Ohradil bych se vůči té formulaci. Chtěli jsme prodej bytů za poctivých podmínek, rozumných a legálních. Tak jak to bylo to bylo výrazně nevýhodné pro město, ale i pro ty, kteří byt v privatizovaném domě nechtěli. Takoví mohli skončit s vyšším nájmem, protože jejich byt mohlo koupit družstvo vlastníků. Kromě toho jsme nedostali dost silný mandát, abychom to mohli změnit.
Myslíte si, že politici mají rozhodovat sami, když jsme si je zvolili, a nebo by se měli o důležitých otázkách radit s občany i během doby, kdy nejsou volby?
Kdo mě zná, ví, že jsem zastáncem toho se s lidmi bavit a ptát se na jejich názor po celou dobu.
Kohoutovice a kohoutovičtí občané už dlouho postrádají prostor venku pro setkávání občanů, většina městských částí takový prostor někde má. Kde myslíte že by se takové místo dalo udělat?
Byl bych rád, kdyby se spravil lesopark na konečné a kdyby na území Stavebního dvora vznikl centrální park, kde by byly jednak pracovní příležitosti (například kanceláře) a jednak místa pro setkávání, park a prostor pro venkovní divadlo a letní kino.
Nebylo by lepší využít obecní pozemek a nepouštět se do neskutečně dlouhých tahanic s množstvím vlastníků (zastupitel Hruška doplnil číslo 29)?
Tak tedy: kdybych byl kouzelný dědeček, vybudoval bych park na konečné a centrální park ve Stavebním dvoře.
Ale vy nejste kouzelný dědeček, jste politik. Takže jak byste to udělal?
Podpořil bych nějaký z návrhů na změnu územního plánu, která by mou představu umožňovala a podpořil bych investora, který by zvládl skoupit pozemky ve Stavebním dvoře a na části vybudovat kanceláře a část vymezit pro ten komunitní park.
A co byste slíbil lidem udělat v tom nejbližším volebním období?
Je toho spoustu. Například bychom chtěli v Kohoutovicích zbudovat několik grill-pointů.
Jaký názor máte na budoucnost údolí Voříškova? Měl by tam spolek Tatran vybudovat další fotbalové hřiště? Nebo by tam mělo být zařízení přístupné široké veřejnosti?
Tyhle věci není nutné oddělovat, město Brno by tam mělo zbudovat další fotbalové hřiště, ale přístupné veřejnosti. Mohlo by to být centrum, kam se lidé budou chodit bavit a sportovat. Podnikáme k tomu kroky, aby to další hřiště vzniklo. Vypracování projektu je v dikci Brna, konkrétně náměstka primátora Mgr. Petra Hladíka.
A náměstek Hladík počítá, že to bude přístupné veřejnosti?
Tak daleko ta debata není, já jsem ale pro! Myslím, že hřiště a inlinový ovál na ZŠ Pavlovská je příkladem toho, že to jde. Tento je pro širokou veřejnost otevřen po celé prázdniny.
V čem městská část Brno-Kohoutovice zaostává a jak by se jí dalo pomoci?
Lidi se nemají kde potkávat, především od doby, co se zrušilo společensko – kulturní centrum na Uličce. To se snad zlepší zbudováním nového centra u Lipska. Špatné je i to, že Kohoutovice jsou „noclehárna“, nemají pro své obyvatele dostatek lidi příležitostí k práci. I to by mohlo zlepšit vybudování centrálního parku ve Stavebním dvoře.
V čem je městská část Brno-Kohoutovice naopak dobrá?
Jednoznačně v lidech. Vždycky říkám, že je to vesnice uprostřed Brna. Když byly hody, bylo nás 84 v krojích a prodalo se asi 330 lístků na večerní zábavu, kde se sešlo kolem 500 lidí. Lidi se v Kohoutovicích znají a není jim jedno, co se okolo nich děje.
Jaký je nyní váš cíl v politice?
Mým cílem je ukázat, že slušnost není slabost. Že bavit se s lidmi o věcech, které se jich dotýkají a přizvat je k rozhodování, je správné. A že je to hlavně způsob, jak mohou být Kohoutovice takové, jaké je chceme
Děkuji za rozhovor.
dne 30.6.2017, Jana Konečná
Další články v rubrice Rozhovory