Máme se v Kohoutovicích kde bavit?
Každý si pod pojmem zábava představuje něco jiného. Někdo si vystačí s tím, že má kam zajít na kávu či sklenku vína – tuto potřebu umíme naplnit bezezbytku, restaurací je tu dost. A přibyla i jedna nekuřácká. Ale další kulturní chutě? Začtěte se do našeho přehledu a možná tam najdete odpověď.Různé besedy, přednášky nebo prezentace je možné pořádat v místnostech nad knihovnou, konečná trolejbusu. Objekt patří kohoutovické radnici a zájemci o pronájem se mohou dohodnout s pracovníky odboru kultury a sociálních věcí. Jeden sál má kapacitu 20-25 osob, druhý asi 30-35 osob. Scházejí se tady členové klubu seniorů, hrají různé hry, poslouchají hudbu atd.
Pobočka Knihovny Jiřího Mahena, která se nachází v přízemí stejného objektu, patří mezi nejlepší v Brně. Spolupracuje s místními základními školami, pořádá řadu akcí pro veřejnost, například výstavy z děl místních výtvarných umělců a z prací žáků zdejších škol. Je možné si domluvit i vernisáž s kulturním programem. Moc pěkné bylo i autorské čtení, kterého jsem se před časem účastnila.
Pro slavnostní vítání občánků, setkání seniorů či významných osobností městské části se využívá zasedací místnost radnice. Konalo se tam i vyhlášení prvních ročníků ankety O nejlepšího sportovce Kohoutovic nebo setkání s nejlepšími učiteli, hrála k tomu i cimbálová muzika.
Společenská místnost se nachází také v Domě s pečovatelskou službou na Libušině třídě 8. Kromě televize a hudebního přehrávače je tam k dispozici také počítač s připojením na internet, pohodlně se tam vejde 50 – 70 osob.
Na velmi pěkném koncertu duchovní hudby jsem byla také v kapli Svaté Rodiny v Bašného ulici. Svoji klubovnu, svůj Domeček, mají v Bašného ulici členové Klubu křesťanských seniorů, scházejí se tam na různých besedách, anebo jenom tak posedět. Svoji základnu tam mají také kohoutovičtí skauti.
Řada kulturních akcí se koná také v tělocvičnách základních škol. Pověstné jsou například Vánoční radovánky na Pavlovské, karnevaly pro děti, ale také třeba Divadelní týdny. Pořadatelem těchto akcí je většinou škola, ale dovedu si představit, že po dohodě s vedením školy by nemusel být problém hrát tady například ochotnické divadlo. Ve škole na Pavlovské je také nádherné letní atrium, ve kterém by se za pěkného počasí daly pořádat úžasné divadelní či hudební vystoupení.
Jídelny školy velmi dobře slouží pro pořádání veřejných shromáždění s občany, k dispozici bývá ozvučení, projekce apod. V jídelně školy na Pavlovské se konalo například veřejné shromáždění občanů k problematice výstavby garáží Chopinova či k problematice privatizace obecních bytů. V jídelně na Chalabalově se diskutovalo k územnímu plánu a vyhlašovali se tam nejlepší sportovci.
Několik vydařených kulturních akcí se konalo také venku v areálu TJ Tatran ve Voříškově ulici. K nejvydařenějším patřil festival Kokofest, přehlídka hudebních a tanečních souborů, uskutečnilo se tak několik „Letních nocí“, lidových zábav pro všechny.
Avšak opravdovým kulturním stánkem, kohoutovickým rodinným stříbrem, je středisko volného času Legato. O jeho činnosti jsou občané pravidelně informováni prostřednictvím Kohoutovického kurýra. Na stránkách www.luzanky.cz si zájemci o dění v tomto centru mohou najít všechny podrobnosti. Možná však všichni nevědí, jaké prostorové možnosti se zde nacházejí. Především je zde malý divadelní sál s kapacitou 50 – 80 lidí. Cvičí tady tanečníci streat dance, hraje se tam divadlo…atd. Ale především, a to řada občanů vůbec netuší, je tady sál v přístavbě Legata, jehož provoz byl zahájen koncem roku 2013. Tento sál má kapacitu zhruba 200 lidí. Trénují tady artisté z Cirkusu Legrando, ale po dohodě s vedoucím střediska je možné pořádat rozličné akce. Koncerty hudebních skupin, divadla, různá setkání, workshopy atd. Kromě těchto dvou sálů má Legato k dispozici další prostory – je tady dětský klub, malá tělocvična, konají se jazykové kurzy, různé kroužky pro děti, tančí mažoretky, působí klub maminek, konají se cestovatelské besedy…atd. V létě je k dispozici zahrada s pódiem, někdy i stan Cirkusu Legrando. Svou konečnou zastávku tady mívá vždy průvod pouličního divadelního festivalu Mezi panely a končívá to ohňostrojem.
Nabídku možností, jak zajímavě trávit volný čas, rozšiřují i některé restaurace a kavárny.
V restauraci Na trati, která je nyní nekuřácká, je k dispozici menší salonek s kapacitou do 20 osob a dále klub Depo s kapacitou zhruba 50 osob. Vzpomínám si na diskotékový večer, který se tam před časem pořádal a hosté byli nadšeni.
Salonek má k dispozici také restaurace Montána. Na venkovní zahrádce se tradičně pořádají mladé hody. Vzpomínám také na taneční country večery.
O zábavu pro své hosty se stará také cukrárna MOP. Pořádali „dětský den“, mikulášskou zábavu a měli otevřeno, jako jedni z mála, také na Silvestra.
Poměrně velkou kapacitou disponuje také restaurace KiKi, má k dispozici dva sály s menším salonkem navíc, v létě jsou otevřené dvě venkovní zahrádky. Byla jsem tam jednou na besedě u cimbálu, který pořádala kulturní komise.
S vlastními nápady přichází nyní kavárna Maruška v prvním podlaží nad restaurací Kiki. Nový provozovatel má nápady, jak přilákat další hosty. Dne 21. ledna se tady má hrát divadlo pro děti (až 50 osob).
Před několika lety jsem se dobře pobavila na společenském večeru v restauraci Big Ben v Libušině údolí, kde je kromě restaurace k dispozici salonek s kapacitou 20-30 lidí.
Velmi pěkné prostory, i nekuřácké, jsem objevila v restauraci „U rybiček“ (Yellow Fish) ve Vaňhalově ulici. Do většího, velmi světlého barevného salonku, se vejde až 80 lidí, dále je tady menší komorní salonek, dá se využívat i jako dětský koutek. A v prostoru restaurace se nacházejí kromě klasických stolů také kulečníky.
Kromě těchto restaurací, všechny jsem nejmenovala, můžeme vzpomenout také hotel Myslivna. Od sídliště je vzdálen zhruba 2 km, zajíždí tam autobusová linka a dá se tam pohodlně dojít za půl hodinky. V hotelu je několik sálů vhodných pro pořádání plesů a dalších společenských záležitostí.
V současné době se začínají vést debaty o stavbě kulturního domu v Kohoutovicích. Mám za to, že je potřeba se nejprve zeptat lidí, jaké kulturní akce jim chybí a porovnat to se stávajícími možnostmi. Teprve následně bych kladla otázku, zda k tomu potřebujeme stavět celý kulturní dům. Nerada bych, aby předešlé řádky vyzněly tak, že jsem zásadně proti takové stavbě. To ne! Ale napřed bych se chtěla zbavit pocitu, že nám především chybí chuť lidí něco organizovat a následně chuť lidí na tyto akce chodit.
dne 19.1.2015, Helena Sedláčková
Další články v rubrice Nová radnice?