Vrchnost svou moc uplatňovala pomocí jí ustanoveného úředníka – rychtáře. Ve vedení obce figuroval dále obecní výbor v čele se starostou (purkmistr či pudmistr), ten byl sice volen osadníky, avšak jeho volbu schvalovala rovněž vrchnost. Pudmistr u sebe přechovával knihy, listiny, pečeť a jiné obecní paměti.
Od roku 1877 jsou jména představitelů obce jednoznačná, protože existují zápisy z obecního výboru. Dřívější přesné roky předání funkce jsou s malým otazníkem, jelikož se o nich dozvídáme nepřímo z matriky oddaných. Zajímavou a asi i příjemnou povinností obecních představitelů totiž bylo svědčit u svateb.
Do starostování se nikdo nehrnul. Sedláci rozuměli výborně půdě, dobytku, počasí a dalším selským záležitostem, avšak starostování je pouze odvádělo od práce na poli. Úřednická práce pro ně zkrátka nebyla, tím spíš, že byli až na výjimky negramotní (jako zbytek zdejších obyvatel). V žádném případě se nejednalo o dědičnou a už vůbec ne výnosnou funkci.
Změny nastaly až koncem 19. století, kdy boj o starostenské křeslo znamenal skutečný boj o moc v obci, ale to už je jiný příběh popsaný v Kohoutovickém kurýru z letošního srpna.
Zdroj: Kohoutovický kurýr 12/2023
Redakčně upraveno.
dne 22.12.2023, Martin Kyselák, Kohoutovický kurýr
Další články v rubrice Historie Kohoutovic